Nebojte se opensource

Opensource aneb volně šiřitelný software. Je k dispozici zcela zdarma, a to i pro komerční účely, mnohdy včetně zdrojového kódu. Jeho užíváním lze ušetřit nemalé peníze. Jaké jsou jeho výhody, ale i rizika jeho používání? Tuto úvahu jsem se rozhodl napsat jako poněkud opožděnou reakci na video zveřejněné na serveru podnikatel.cz, které se problematikou zabývalo a dle mého názoru spíše mlžilo.

Kdo za tím stojí

Než se začneme zabývat přínosy a riziky užívání opensource, podíváme se, kdo je vlastně tvůrcem software zdarma.

Nadšenci

Skupina nadšenců je určitě první, co nás v souvislosti s opensource napadne. Mohou se rekrutovat z řad studentů, kteří programují v rámci své školní činnosti, ale i z jiných řad programátorů. Tito nadšenci potřebují například vyřešit nějaký programátorský problém a existující řešení jim z nějakých důvodů nemusí vyhovovat. Proto vytvoří řešení vlastní, které pak publikují a dají volně k dispozici. Takto například vznikají užitečné knihovny, jejichž použitím lze ušetřit práci při vytváření vlastního software.

Firmy

Někdy při pořizování opensource software zjistíme, že za vývojem a distribucí software zdarma stojí firmy. To může na první pohled působit zvláštně, nicméně obchodní model založený na software zdarma může být ve svém důsledku výhodnější. Když pomineme přijmy z reklam, můžeme nalézt několik takovýchto modelů.

První z modelů funguje na principu software zdarma, ostatní služby zpoplatněny. Tento obchodní model úspěšně využívá např. společnost RedHat. Software jimi poskytovaný je zdarma a volně šiřitelný, školení, podpora a odborné konzultace jsou za peníze.

Dalším modelem může být základní verze zdarma, plná verze zpoplatněna. Základní verze software obvykle obsahuje základní funkcionalitu a bývá i omezena licencí, co se používání týče, např. pouze pro nekomerční účely. Také bývá omezena (nebo i zpoplatněna) uživatelská podpora. V mnohých případech je základní verze postačující, nicméně mnohdy slouží jako odrazový můstek pro zakoupení plné verze.

Obdobou předchozího je model využívající tzv. in-app shopping, nebo častěji in-game shopping. Základní verze je opět zdarma, zpoplatněny jsou však různé doplňující funkce nebo vylepšení. Jak už jsem zmínil, tento model je hojně využíván u her, kdy bývá zpoplatněno např. lepší vybavení hráče.

Když se nad tím zamyslíme, zjistíme společnou myšlenku všech těchto modelů: získat širokou komunitu uživatelů. Z nich se pak mohou stát platící záíkazníci. Analogií může být i poskytnutí vývojových prostředků buď zcela zdarma, nebo za zlomkovou cenu oproti uživatelské verzi. Tentokrát s cílem získat komunitu vývojářů. Např. společnost Microsoft poskytuje v rámci vývojářské licence SQL Server s plnou funkcionalitou za prakticky nepatrnou cenu. Uživatelská licence však stojí mnohonásobně více.

Měl jsem možnost otestovat zajímavou aplikaci pro Android. Jednalo se o jednoduchý kvíz, kde se člověk mohl dozvědět mnoho zajímavých informací. Aplikace to byla velmi zajímavá, nicméně cena 20,- Kč za stažení, jakkoli se jedná o nepatrnou částku, pro mne představovala jistý psychologický blok, proč si aplikaci nestáhnout. Autorce aplikace (respektive autorce myšlenky aplikace) jsem poradil, že má aplikaci distribuovat zdarma jako adware s reklamním proužkem. Proč tak neučinila, o tom mohu jenom spekulovat, nicméně cca po dvou letech a deseti staženích Google tuto aplikaci stáhnul z Obchodu Play.

Výhody opensource

Možná si teď řeknete, proč se vůbec problematikou software zdarma zabývat. Ale vážení, drtivá většina webů včetně těch velkých, využívá kombinaci známou jako LAMP (Linux, Apache, MySQL, PHP). Toto všechno je opensource (na čem myslíte, že běží tento web)!

Cena

Nulová pořizovací cena je první a nesporná výhoda, která nás napadne. Opensource software můžeme využívat zdarma nejen pro osobní, ale mnohdy i pro komerční využití. Můžeme jej volně šířit, nebo na něm dokonce postavit své služby. Zákazník pak neplatí za software jako takový, ale pouze za naši práci. Vše záleží na konkrétní licenci.

Aktualizace

A protože je software zadarmo, máme zadarmo i přístup k aktuální verzi. Poskytovanou funkcionalitu tak můžeme plně využívat. To v případě placeného software nemusí platit a často ani neplatí.

Kvalita

Při vývoji opensource software bývají běžně užívány metodiky používané při vývoji klasického software. Funkcionalita bývá důkladně testována, vývojové týmy pružně reagují na chybová hlášení od uživatelů. Kvalita opensource software bývá proto srovnatelná, mnohdy i vyšši než kvalita placeného software.

Rizika

Při pořizování a nasazení opensource však musíme zvážit i potenciální rizika.

Licence

První z těchto rizik je licence a je to také jedna z prvních věcí, o které se musíme zajímat. Licence určuje, zda a jak můžeme software používat. Některé typy licencí jsou standardní (GPL, Apache), nicméně autor software může stanovit svou vlastní licenci dle vlastního uvážení. Existují licence, které omezují použití software např. pouze pro domácí nekomerční účely. Takový software pak nemůžeme nasadit např. v neziskové organizaci. Anebo může být v licenci vymezeno, že software nelze použít pro průmyslové nebo vojenské účely.

Dalším aspektem licence je tzv. copyleft. Stručně řečeno, jedná se o princip, který má zaručit, aby software zůstal volně šiřitelný. Jako vývojář proprietárního software se tak musím vyhýbat software šířeným pod licencí GPL. Respektive mohu ho použít jako součást mého software, ten však musím distribuovat opět pod licencí GPL, tedy ne jako proprietární. Proto musím vždy brát ohled na to, zda mi licence dovolí použít opensource jako součást mého software.

Posledním aspektem je vymahatelnost licence. Jak jsem již psal, každý autor si může určit vlastní licenci. Proto se občas vyskytnou licence typu "až mne potkáš, pozveš mne na pivo." Domácí používání bych neřešil, ale jak na úrovni firmy zaručíme, že jsme licenci splnili?

Aktualizace 4.2.2016: licence "až mne potkáš, pozveš mne na pivo" je ještě v pohodě. Problematičtější je licence typu "pokud mne potkáš, musíš mi koupit pintu piva." Jak poznáme, že jsme se setkali s autorem? A jak mu koupíme pintu piva v zemi, kde se pro množství čepovaného piva používá metrický systém? Přednášející na toto téma řekl, že když si ve Vídni kupuje pivo, může si koupit Seidl nebo Krügel, ale ne pintu. Můžeme tedy zaručit splnění povinnosti uvedené v licenci?

Důkladná studie licence a zvážení dopadů je proto první věc, kterou musíme při pořizování opensource software udělat.

Podpora, dokumentace

Další riziko se může skrývat v chybějící nebo nedostatečné uživatelské podpoře a dokumentaci. Pokud existuje dostatečný zdroj know-how (dokumentace, uživatelská fóra), nemusíme se opensource bát. V opačném případě výhoda nulové pořizovací ceny úspěšně bere za své. Proto musíme zvážit, zda nulové pořizovací náklady nebudou vyváženy zvýšenými náklady na používání.

Mrtvý projekt

Posledním riziko bych nazval jako "mrtvý projekt," což je stav, kdy autor přestane software vyvíjet a podporovat. V takovém případě sice máme software zadarmo, ale bez možnosti podpory, což znamená i bez možnosti opravy chyb. Tohle třeba hlídá komunita kolem redakčního systému WordPress a u některých pluginů jsem objevil varování, že autor již delší dobu neprovedl aktualizaci, tudíž je třeba zvážit, zda plugin použít.

Osobně mám podezření, že podobně mrtvá je i šablona, kterou jsem použil při vytváření webu www.pobytynamorave.cz. Poslední aktualizace v lednu 2014, kdy jsem blog spouštěl, od té doby žádný vývoj.

Závěr

Opensource software se svou funkcionalitou i kvalitou vyrovná software placenému. Problematika okolo opensource je samozřejmě širší a dalo by se o ní psát mnohem více. Myslím si ale, že základní výhody a potenciální rizika jsem popsal dostatečně. Po jejich zvážení můžeme snadno usoudit, že používání opensource software se opravdu vyplatí.