Hlavolovci reloaded vol. 1 - programátor v pasti

Otázka: potřebuje svět další vydání hlavolovců?

Odpověď: ano, protože je to zlobivý svět a potřebuje dostat naplácáno.

Dani Filth (Džon Lennon promine, když ocituji jiného rockera.)

Co myslíte, dalo by se na headhunterech a jejich kiksech vydělat? Dovolím si tvrdit, že ano, když kiksy uchopíte jako business příležitost. Což se lehce řekne, omnoho hůř zrealizuje a budete u toho sekat chyby jak Baťa cvičky.

Začněme hned zostra. Lidé motající se kolem personalistiky se velmi rádi pasují do rolí samozvaných kariérních poradců. Čím juniornější, tím větší potřeba plést se do kariéry druhých. Což hned na první pohled zavání totálním nesmyslem a zároveň kapitálním průšvihem. Vždyť kdo jiný je zodpovědný za vlastní kariéru než vy sami. Náboráře můžete využít jako zpětnou vazbu, jestli své kariérní záměry správně komunikujete, nebo co vše po vás požaduje ta či ona firma, abyste u ní mohli pracovat. Nic víc, nic míň. Nebo snad chcete nechat náboráře, ať vaši kariéru lajnují oni?

Zdálo by se, že se seriálem o headhunterech pouštím na tenký led. Tenhle díl však berte jako poděkování. Poděkování všem za náborářské kiksy. Protože jsou to právě náborářské kiksy, které mě ve svém důsledku kariérně posunuly do současné pozice. Díky náborářským kiksům mohu v současné době řídit projekt a mít zodpovědnost za tým dvanácti kolegů.

(Jestli náhodou nekecám? Samozřejmě, že kecám. V současné době je nás šestnáct a sedmnáctý je na cestě.)

A proč "reloaded?" Zpozoroval jsem, že se mi s kariérní proměnou také změnil styl psaní. Původní hlavolovce a protivné otázky jsem psal coby programátor hardskillák. Poslední díl protivných otázek jsem už psal coby softskillák. A najednou začalo být psaní jiné. Jestli byla lepší stará nebo nová verze, to nechť laskavý čtenář posoudí sám.

Programátor v pasti

Už jste někdy udělali kariérní omyl? Já ano a zaplatil jsem za něj krvavou daň. Můj kariérní omyl se jmenoval SkyMon. Systém pro monitorování satelitního vysílání. Klíčové slovo džava v životopise je možná hezké. Zkombinujte ho však se zkratkou SWT a ukažte výsledek kterémukoli nerdovi. Nerd možná odpoví, že "no, víte, programování desktopu je taky programování." Vy však cítíte, že mu odpověď neleze přes pusu.

Nejprve to bylo dobré. Projekt mě bavil a také slušně platil. Do změny se nechtělo.

Pak jsme stavěli barák. Změna nepřicházela v úvahu.

Pak past sklapla definitivně. Buď SkyMon, nebo pracák.

Životopis možná obsahoval klíčové slovo džava. Chyběla však klíčová slova spring, hibernate, spring boot, REST, angular, docker nebo kubernetes. A nad vším visela ta zpropadená zkratka SWT. Těžké.

Určitě si říkáte, že programátor přece musí najít práci hned a že stačí, aby uměl jenom něco, protože zbytek se doučí. Jo, mnozí to skutečně říkají. Když pak dojde na lámání chleba, zjistíte, že věci nejspíše budou poněkud jinak. S potěšením ocituji post, který napsal IT hlavolovec Miroslav Mura. Jsem rád, že následující řádky psal právě on.

S obdivem vzpomínám na Vaška ze Zájezdů: "Ty umíš Pentaho? My děláme Jasper. To je podobné, berem. Kdy můžeš nastoupit?"

Položil jsem dvěma nerdům zákeřnou otázku: "co byste dělali, kdybyste se chtěli naučit kubernetes, a stávající projekt vám to neumožňoval?" Otázka se ukázala být zákeřnější, než jsem si myslel.

Jednoho z nerdů jsem otázkou k smrti vyděsil. Krve by se v něm nedořezal. A to se prosím předtím chvástal, že by mu stačilo, aby kandidát uměl jenom něco, že zbytek se ... víme co.

Druhý nerd podrážděně odseknul: "nevím!" Čímž dal jasně najevo, že se o tématu nehodlá bavit.

Mám ještě v plánu podat si jistého nerda, který posilněn laciným alkoholem prohlašoval: "On teda kolega je pragmatik, ale já ho nechápu. On aby se naučil golang, tak se hlásil na juniorní pozici. Vzal jsem ho jenom proto, že jsem ho znal osobně. On se teda nakonec vypracoval, o tom žádná. Jak říkám, pragmatik, ale tohle fakt nechápu. Kdybych ho neznal, tak ho nevezmu."

Cesta z pasti plná strastí

Soukromé projekty, na které jsem původně sázel, své ovoce nepřinesly. Ukázaly se dokonce jako kontraproduktivní. Byly odmítnuty jak ze strany HR, tak ze strany nerdů. Těžké.

Soukromé projekty nelze považovat za relevantní praxi. Eeeeee ... já se omlouvám, to jsem jenom zauvažovala nahlas ...

Pak mě napadla zajímavá myšlenka: vždyť já jsem v minulosti dělal team leada. Zkušenosti jsou to možná deset roků staré, dohromady však dají čtyři roky praxe. Fajn, prodám se jako team lead. A začal jsem makat na soft skillech.

Že se jednalo o správnou volbu, mi tak nějak nepřímo potvrdil jistý headhunter, jehož jméno jest mi zcela ukradené. Chtěl mě nabrat jako programátora s tím, že ... ehm ... jednou ... ehm ... možná ... ehm ... někdy ... ehm ..., inu, známe tenhle headhunterský bullshit. Přitom pronesl zajímavou větu:

U nás dáváme do role team leadů stávající zaměstnance, kteří u nás už delší dobu pracují. Problém je v tom, že programátoři team leady nechtějí dělat.

Což koneckonců dává smysl. Programování a vedení lidí jsou dva naprosto odlišné způsoby myšlení. A to nemluvím o změnách, které při posunu do vedoucí pozice vůbec nečekáte. Často se o převzetí vedoucí pozice mluví jako o kariérním posunu. Ve skutečnosti vám to převrátí kariéru vzhůru nohama. Tohle běžný nerd neustojí. V čem spočívá kariérní převrat vzhůru nohama a čím vším si projdete, o tom napíšu někdy jindy.

Původně jsem chtěl softskily použít k naleštění životopisu. Kariérní život však občas přinese zajímavá a velmi příjemná překvapení. Stalo se, že softskillů si všimnul stávající zaměstnavatel. A pak už to šlo ráz naráz. Nejprve příležitost vytrénovat junior kolegu. Úspěch, z juniorovy práce jsou všichni nadšení. S tím souvisela příležitost řídit vývoj jedné z komponent. Opět zkušenost, která se počítá. Nakonec mi byl svěřený celý tým. Dvanáct lidí rozesazených po celé Evropě. Remoťáci, ikdyž sedíme v kanceláři. No neberte to!

Víte, co bylo na posunu nejhezčí? Jeho načasování. Už delší dobu jsem cítil, že mi coby programátorovi docházejí síly. Přišlo vyhoření. Poslední rok jsem vyloženě mlel z posledního. Dokonce se u mě objevil i stav, kdy se mi při představě zdrojáku rozklepaly ruce a žaludek měl sto chutí vyhodit svůj obsah ven. Posun přišel v pravý čas a byl jsem na něj připraven. Při představě nových a nečekaných výzev se mi opět vrátila chuť do práce. Opět jedu na plný výkon. Díky za to.

Co by kdyby ...

Upřímně, nevím, jestli si chci představit, jak by se má kariéra vyvíjela, kdybych z pasti utekl na jiný programátorský post. Asi by to znamenalo naučit se nové technologie a nové postupy. Přitom práce by byla v podstatě úplně stejná: datlit zdroják. Čekaly by mě nové výzvy, do kterých by stálo za to se nadchnout? Úplně si tím nejsem jistý.

Je možné, že bych se ocitnul v podstatně větší pasti. Umím si představit, že by mě programování nějakou dobu i bavilo. Neměl bych tudíž motivaci studovat softskilly. Pak by přišlo vyhoření a přistihlo by mě nepřipraveného. Raději nedomýšlet. Brrrr!

Nový začátek

A to je v podstatě vše. Práce a dřina se vyplatila. Přišel posun a s ním první úspěchy. Druhým dechem však dodávám: negratulujte. Čeká mě podstatně větší výzva. Ukázat, že je to udržitelné. Pak teprve budeme moci mluvit o tom pravém úspěchu.

Zbývá ještě otázka na závěr: co na to samozvaní kariérní poradci?

Slyšel jsem o náborářském klišé, které říká, že by se náborář neměl ptát seniorního programátora, proč ještě nedělá vedoucí pozici. Upřímně, za celé mé programátorské roky jsem podobnou otázku nedostal. Když však má kariéra začala nabírat směr k vedoucí pozici, zleva zprava jsem byl bombardován otázkou: proč už nechci programovat? Nekonečná tiráda "proč proč proč," přičemž za každým "proč" byla cítit spíše výčitka než upřímný zájem.

Zdá se, jako by kariérní poradci nemohli rozdýchat něco tak obyčejného, jako je kariérní posun. Nerozumím.