Víte, proč většina implementací změn selže? Protože se při změnách buď vůbec nepočítá s odporem, nebo se počítá nanejvýš s nedorozuměním. Přitom do hry často vstupují emoce, důvěra, mezilidské vztahy či osobní přesvědčení. Ironií příběhu firmy Navigara je, že firma měla původně sloužit jako protipól "toxické" pracovní kultuře v korporátech, aby se v důsledku sama stala výrazně toxičtější než ti, vůči kterým se vymezovala. Jako by vymetli hnízdo zmije obecné, aby se na její místo tiše a nepozorovaně připlazil taipan. 

Žila byla za devatero prosklenými mrakodrapy a sedmero wi-fi routery půvabná dívenka. Řikali jí Olinka. Pracovala v krásné moderní kanceláři hnedka vlevo za kopírkou. Kancelář byla útulná, plná pohodlných sedaček a kávovarů, které na jediný dotek dokázaly vykouzlit úsměv nad hrníčkem lahodné ranní kávičky. A když se vedle ní objevil udatný kolega Petr, byla štěstím celá bez sebe. Každé ráno Olinka toužebně čekala, až ji Petr zase plácne svou chlapáckou rukou po jejím něžném kulatém zadečku. Ta žhavá představa v ní zapalovala plamen neuhasitelného chtíče. Když už nemůže mít Petra, tak alespoň jeho místo.

V diskusi, jestli pracovat z domu nebo z kanceláře, mi chybí jeden důležitý rozměr: typ kanceláře. Srovnání, které nabízím, píšu z pohledu řadového zaměstnance. Promítám do něj jak pracovní potřeby, tak i osobní preference. Jak vnímám práci v malé kanceláři a jak v openspace?

Může hraní počítačových her přinést praktické zkušenosti použitelné v reálném životě? Ve starším kresleném vtipu, který už se mi nepodařilo dohledat, říkal interviewer kandidátovi: "Being computer game champion three years running is impressive but this is not the computer skill we want." Na druhou stranu Petr Pouchlý ze studia Court of Moravia se pro server iDnes vyjádřil, že herní úspěchy si budeme brzy psát do životopisů. Z pozice herního klanového vůdce říkám, že myšlenka herních úspěchů v životopisu není zase tak daleko od reality. Vedení herního klanu je úplně stejné jako vedení lidí v práci.