Hlavolovci vol. 4 - motivace vařenou nudlí

Máte-li alespoň trochu pozorovací talent, jistě jste si všimli, že sportovci, kteří v soutěži skončí třetí, mají radost, zatímco sportovci na druhém místě jsou zklamáni. Vysvětlení je jednoduché: ten na třetím místě se srovnává se soupeři, kteří se umístili pod ním, zatímco ten druhý se srovnává s vítězem. Anebo jednodušší vysvětlení: ten třetí svůj poslední zápas na turnaji vyhrál, ale ten druhý svůj poslední zápas prohrál.

To, že člověk neměří hodnoty absolutně, ale na základě subjektivního srovnávání, je vcelku známý fakt. Je ale otázka, zda si to uvědomuje i headhunter, když osloví s tou jeho oblíbenou frází:

"Dobrý den, jste otevřený pro změnu?"

Podle studie, jejíž výsledky publikoval na LinkedInu pan Lubomír Husar (má dost dobré názory na nábor pracovníků, proto ho vnímám jako bílou vránu mezi headhuntery), je celých 75 % potenciálních uchazečů tzv. pasivních - práci aktivně nehledají, ale mohou zareagovat na zajímavou nabídku. Není mým cílem polemizovat o výši tohoto procenta, ale něco na něm asi bude. Každopádně kdy pasivní kandidát na nabídku zareaguje? Odpověď je jednoznačná: když cítí možnost si polepšit.

Jak už jsem psal, pasivní uchazeč je pro headhuntera lukrativní zboží. Ale bývá praxí, že místo kariérního postupu nastoupí škatulky. Takže zbývá už jenom jedno srovnání: výše platu. Když však dojde na platovou otázku, reaguje headhunter obvykle dvěma způsoby:

1. vytrvale mlčí
2. vytrvale mlží

Všechno ostatní ale neúměrně okecává, jako by chtěl uchazeče utáhnout na vařené nudli.

Ve svém podcastu kritizoval nezveřejňování platu i pan Lubomír Husar s tím, že poukázal na statistiky, o kolik kvalitních kandidátů firmy přicházejí. Asi by bylo fér podotknout, že praxe nezveřejňování platu zřejmě pochází od samotných firem. Pokud však do hry vstoupí headhunter, velmi rád a ochotně ji hraje také.

Za svou praxi jsem zaznamenal několik úrovní motivace vařenou nudlí. Všechny mají společného jmenovatele: jak mám poznat, zda si opravdu polepším?

Level 1: prostě budeš makat

První a nejrozšířenější level vařených nudlí: zveřejníme pouze popis práce a požadavky na kandidáta. To je celé. Prostě u nás budeš makat. Jo ty chceš nějakou odměnu za to? Aha, oops...

Programátořina mě baví, to je bez diskuse, jinak bych ani nepsal programátorský blog. Ale když už programuji na komerční úrovni, tak bych teda jako že za to chtěl i nějaký ten peníz. Dobrý pocit z dobře udělané práce si na chleba nenamažu.

Level 2: pozlátka nad zlato

Druhý level vařených nudlí jsem v minulosti vídal často, v poslední době však bývá vytlačován levelem 1. Ach, jak hluboko jsme klesli!

Vařené nudle druhého levelu spočívají ve zvýšeném důrazu na drobné, leč méně významné aspekty pracovního života. Zdůrazníme každou květinku v kanceláři, každé naleštěné záchodové prkénko, abychom odpoutali pozornost od nezveřejněného platu.

Samozřejmě, dobré pracovní prostředí je důležité a rozličné benefity jsou příjemným bonusem. Ale jsou opravdu jenom bonusem, nic víc. Sick days, společné sportovní aktivity nebo stolní fotbálek v relaxroomu si taky na chleba nenamažu.

Mimochodem, už jsem dlouho neviděl lákání na "mladý dynamický kolektiv." Zřejmě někomu došlo, že strategie "průtokový ohřívač na juniory" nebude to pravé ořechové.

Level 3: něco velkého se chystá!

Třetí level vařených nudlí u nás není příliš častý, zaznamenal jsem ho především u anglofonních headhunterů. Princip spočívá v maximálním nafouknutí, zveličení až zbožštění dané nabídky. Jako by měla být spuštěna mezihvězdná raketová doprava, kde Alpha Centauri bude jen bezvýznamná okrajová zastávka na znamení. Něco velkého se chystá, haré haré! (Omlouvám se, pokud jsem urazil něčí náboženské cítění, ale potřeboval jsem vhodné citoslovce, které by výstižně popsalo klanění se modle.) Ty musíš být u toho, haré haré! A když u toho nebudeš, budeš do konce života litovat, haré haré! Tak neváhej na napiš ještě teď, haré haré!

Všimněte si, že práce jako taková ustupuje do pozadí, jako by ztrácela na důležitosti. Nebo aby snad pro svou nízkost a přízemnost nezastínila záři aureoly modly. Ale člověk aby se pídil po tak základní informaci, jako co že po něm vlastně chtějí za práci. Haré haré si na chleba už vůbec nenamažu.

Jedna nabídka, kterou jsem dostal, končila prohlášením:

XYZ is proud to be an equal opportunity workplace and an affirmative action employer. We review applications for employment without regard to their race, color, religion, sex, sexual orientation, gender identity, national origin, ancestry, citizenship, age, uniformed services, genetic information, physical or mental disability, medical condition, marital status, or any other basis prohibited by law.

Když jsem na nabídku odpovídal, měl jsem sto chutí k tomu připsat dovětek: "... ale jinak jsme standardní pitomci."

Level 4: ultimate deity of cooked noodles

Myslíte, že předchozí tři levely vystihují vše? Já jsem si to také mysel, dokud mi v mailu nepřistála tahle vařená nudle:

Ultimátní modla. Práce jako taková úplně potlačena, zůstalo jenom haré haré. Člověk na to jenom kouká s otevřenými ústy. Kdybych byl trochu více drzý, odpověděl bych dotazem, jestli náhodou nehledají topless barové tanečnice u tyče. Také odpovídají popisu.

Co s tím

Řešení je velmi jednoduché. Milý headhuntere, uvědom si, že tvůj oblíbený pasivní uchazeč nesrovnává tvou nabídku s pracákem. Takže mu koukej poskytnout dostatečné informace pro srovnání. Včetně platu. Protože pouze změně k lepšímu bude uchazeč otevřený.