Dozvuky z dovolené

Dovolená byla krásná. Počítač zůstal vypnutý, a kdyby telefon nesloužil zároveň jako foťák a GPSka s mapami, zůstal by vypnutý také. Prostě nádherný odpočinek věnovaný manželce a dětem. Kromě zážitků a fotek ještě zůstalo několik zajímavých myšlenek.

Synové si šli na nedaleké hřiště zahrát volejbal, a jak to tak bývá, přidala se k nim ještě další skupinka dětí. Později nám řekli, že to byli Francouzi a že se s nimi bavili anglicky. Hezká nahrávka na argument: "právě pro tohle se ve škole učíte anglicky."

Synové Francouzům řekli, že jsou z Czech Republic. Francouzi, jejichž věk se pohyboval mezi třinácti až patnácti lety, na to reagovali údivem: "a to je jako co?" Úroveň západního školství se nezapře. Oh là là...

A synové do třetice: protože poněkud vyrostli, hrál jsem s nimi mariáš. Každý, kdo jednou mariáš zkusil, ví, že mariáš má poměrně přísná pravidla (k nalezení např. na wiki nebo na hrejsi.cz), a navíc vyžaduje od hráčů čestnost a poctivost (ctít barvu a přebít, přestože to v daném okamžiku znamená jistou prohru), nehledě na to, že zkušený mariášník nepoctivosti ve hře snadno odhalí. Nedá mi to a musím si šťouchnout do jednoho ... ehm ... vedoucího mládežníků, který si ku vlastnímu prospěchu měl přiohýbat i tak jasná pravidla, jako má fotbal, a to ještě na úrovni klukovské čutané. Jeho bych chtěl vidět hrát mariáš!

A ještě jedna myšlenka na závěr. Obdivuji Slovince za způsob, jak vydělat na cestovním ruchu, přestože jsou de facto jenom tranzitní zemí, a to ještě cca 50 kilometrů. Sedmidenní dálniční známka za 15 euro plus fakt, že klasická týdenní dovolená ve skutečnosti trvá 8 dní, to znamená 15 euro jenom za jedno půlhodinové projetí jejich územím. Geniální nápad!