Poučení z požárního poplachu

Žádnou paniku prosím, jednalo se pouze o cvičný požární poplach čas od času vyhlašovaný za účelem ověření funkčnosti požárních alarmů a kapacit únikových cest, jak vyžadují platné zákony a nařízení.

E-mail informující o poplachu specifikoval čas poplachu jako "některý den v týdnu v dopoledních hodinách." Kouzlo nechtěného však způsobilo, že v okamžiku jeho vyhlášení jsem se nacházel zrovna ... ehm ... tam, kam i císařpán chodil pěšky. Vřele doporučuji, výborně se tam přemýšlí a nejeden softwarový nápad se zrodil právě tam. Pištící požární siréna však dala jasně najevo, že plnění latinského úsloví, že defecatio bona, semi coitus est, se pro tuto chvíli bude muset odložit na jindy.

No a teď ta kýžená poučení.

1. Požární siréna je na WC dobře slyšet.

2. Proti proudu lidí se jde poměrně těžko (a to se jednalo pouze o cvičný poplach, kde prakticky o nic nejde), nicméně není to nemožné. Přece nenechám v nezamčené kanceláři peněženku, doklady, klíče a telefon, a přece nepůjdu do sychravého podzimu jenom v košili.

3. Kolega - člen požární hlídky (tzv. Soptík - pro neznalé přidávám link), který má na starost kontrolu kanceláří po evakuaci, provedl svou práci poctivě: potvrdil, že můj výskyt na WC je již minulostí - viz bod 1.

4. Což ocenil pro změnu jiný kolega, který si před nedávnou dobou přivezl z pracovní cesty hexenschuss a ještě ho úplně nedoléčil. Řikal, že v případě kombinace požáru a zaseknutého zámku na záchodě by sám nedokázal ramenem vyrazit dveře.

Cvičný požární poplach proběhnul bez problémů tak, jak měl. Zůstala jenom otázka, jak by probíhala evakuace, kdyby skutečně vypukl požár. Snad by to nedopadlo jak v tom nejapném vtipu: 

• Otázka: co dělají veverky, když hoří les?
• Odpověď: hoří taky.