Hlavolovci vol. 1 - jízda začíná!

Na první pohled by se zdálo, že se seriálem o headhunterech pouštím na tenký led. Když se ale podíváte do mé projektové reference, najdete tam pouze jednu firmu, kterou mám zprostředkovanou headhunterem. Poznáte ji snadno: ty ostatní byly (nebo jsou) lepší.

Co říct na úvod: trh práce je z ekonomického hlediska trh jako každý jiný. Se vším všudy, tedy i včetně zmatení pojmů širokou veřejností: to, co je prezentováno jako nabídka práce, je ve skutečnosti poptávka. Ano, firmy skutečně práci nenabízejí, ale poptávají pracovníky pro tu či onu potřebnou činnost, přičemž jsou ochotny za poskytnutou práci zaplatit. Na straně nabídkové je pak pracovník jako takový se svými znalostmi, schopnostmi a časem.

Dokonalý trh práce může posloužit jako dobrý matematický model, od reality však bude velmi vzdálen. Proto na trh vstupuje třetí osoba: zprostředkovatel - v tomto případě headhunter. Jeho úkolem je zajistit, aby se poptávka a nabídka navzájem střetly.

Až po sem by to bylo všechno v pořádku. Ale znáte to, člověk míní, Windows ... pardón ... život mění. Abychom pochopili, kde je zakopaný pes, nakoukněme headhunterům pod ... a teď kam? Pod pokličku? Pod ruce? Nebo snad ...? Tam radši ne, ještě bychom ... OK, pojďme se podívat, jak headhunter vlastně funguje.

Následující řádky jsou moje letité zkušenosti, ale mám také insider report přímo z prostředí jedné nejmenované (a myslím, že v současné době již neexistující) personální agentury.

Pro headhuntera jste pouze zboží.

Princip fungování headhuntera výstižně shrnula jedna headhunterka ve svém LinkedIn profilu: headhunter tu není od toho, aby vám sehnal práci, ale aby dodal firmě pracovníky na základě jejích potřeb a požadavků. Za to pak od firem dostane zaplaceno. Projeví-li tedy headhunter o vás zájem, vidí ve skutečnosti především svou odměnu. Vás si zařadí do svého pomyslného katalogu, aby měl co nabízet, když dostane nějakou poptávku.

Headhunter je prostě něco jako obchodník s lidmi. A vy jste pro něj zboží. Samo o sobě to není nic špatného. Problém nastane až v důsledcích.

Headhunter ignoruje váš soukromý život.

Tohle musím upřesnit. Samozřejmě bych byl velmi nerad, kdyby mi do soukromého života čumákoval někdo, koho do svého soukromí nechci pustit. Jde o to, že headhunter redukuje váš život pouze na tu pracovní stránku. Vzápětí je ale nemile překvapen, když zjistí, že váš život je víc než jenom práce. Mnohokrát jsem zažil situace, kdy headhunter "koukal jako tele na nový vrata," že jsem odmítnul jeho superhypermega pozici z jiných než profesních důvodů. Dnes tolik opěvovaný fenomén work-life balance jde úspěšně do kopru.

Téma si zaslouží svůj vlastní článek. Už ho mám připravený, alespoň v hlavě.

Databáze headhunterových kontaktů vždy roste.

Je jeden oblíbený mýtus, který o sobě headhunteři s oblibou šíří: headhunter zvyšuje vaši šanci na úspěch tím, že v jeho službách jste zařazeni do předvýběru, tudíž potenciální zájemce vybírá z podstatně nižšího počtu kandidátů. To je sice krásné, ale je potřeba si uvědomit, že headhunterův katalog s přibývajícím časem roste a roste. A s ním samozřejmě roste i velikost onoho mytického předvýběru.

Obvyklá praxe je následující: nejvíce je headhunter aktivní, když vás loví. To se může s nabídkami přetrhnout. Když už vás jednou ulovil, bez ohledu na to, jestli došlo ke zprostředkování práce nebo ne, stali jste se jednou z položek v jeho katalogu. V lepším případě vás občas opráší, v tom horším upadnete v zapomnění.

Můžete zkusit aplikovat protitrik, kde upadlnutí v zapomnění úspěšně využijete. Stačí jenom sebe samotného odstranit z headhunterova katalogu. On vás pak má za nového a opět se může přetrhnout. A pokud si toho nevšimne, žádná škoda. Jedno staré moudro říká, že za ženskou a za šalinou se neběhá - za pět minut jede další. O headhunterech platí totéž.

Headhunter nevyhodnotí objektivně vaše schopnosti a znalosti.

Za prvé nemá jak a za druhé nemá k tomu motivaci. Headhunter je motivován především svým ziskem. Což samo o sobě není špatně - kdo z nás není svým ziskem motivován. Místo objektivního zhodnocení vám headhunter namaže med kolem úst, jaký že jste špičkový odborník, jaký je o vás velký zájem, jaké máte široké uplatnění a kdo ví, co všechno ještě. Proč? Jednoduše aby vás přesvědčil, abyste se nechali prodat a on za vás shrábnul svou odměnu.

Headhunter škatulkuje.

Oblíbeným headhunterovským mýtem je, že headhunter napomáhá vašemu kariérnímu růstu. Hmmm, a teď tu o Karkulce.

Praxe je taková, že až vás po vyhodnocení headhunter zařadí do škatulky, už se z ní nevyhrabete. Můžete si doplňovat vzdělání, učit se novým věcem, kariérně růst, headhunter vás vždycky bude chtít na pozici podle škatulky, do které vás šoupnul. A je mu totálně šumák, že jste se posunuli někam jinam, nebo byste se chtěli někam jinam posunout. Prostě jednou vás vyhodnotil a takto to zůstane. Finito.

Jo, kdyby zůstalo pouze u škatulky "programátor," to v zásadě není nic špatného. Ale v posledních snad několika letech svádím marný boj se škatulkou "půlroční brigoška do Práglu." Marně přemýšlím, jakou chybu jsem udělal, že jsem se ve škatulce ocitnul. Vytrvale odmítám, ale jakoby hrách na stěnu házel. Jen tak mimochodem, toto je pro mne jednou z motivací (nebo spíše provokací) k tomuto seriálu.

Když hledáte práci, headhunter mlčí.

Když máte práce až nad hlavu, jste neustále bombardováni nabídkami zleva zprava. Občas se ale stane, že člověk o práci přijde. Prostě nevyjde business plán podle očekávání a člověk pak musí řešit, komu jinému se za drahé prašule upíše. A tak v rámci rozhazování sítí kontaktuje i headhuntery. Odpověď? Ticho.

Už jsem vícekrát zažil, že krátce po nástupu do nové firmy zazvonil telefon:

• "Dobrydén, vy jste nás nedávno kontaktoval ohledně pozice ..."
• "No ale já jsem teď zrovna nastoupil na jinou."
• "... eeeeeeeee ... ahááááááá ..."

Do telefonu pak popřeju úspěšný den a v duchu dotyčného pošlu do p...říslušných mezí.

Jedna z informací od insider reportu je, že pro headhuntera je zajímavější člověk, který v daný okamžik pracuje, ale chce změnu, než člověk, který nemá práci a aktivně hledá. Nechápu.

A kdo je to vlastně headhunter?

Když řeknete headhunter, představíte si člověka, který má vzdělání částečně psychologické (aby dokázal člověka správně vyhodnotit) a částečně obchodní (aby dokázal spojit poptávku s tou správnou nabídkou). V praxi, když zkoumáte headhunterovu minulost, zjistíte, že takových je menšina.

Už jsem se setkal s mnohými, kteří dělají headhuntera, protože by se zřejmě na trhu práce jinak neuplatnili. Jejich typickým znakem bývá humanitní vzdělání na bakalářské úrovni, obvykle nějaký obskurní obor typu "antropologie komixu" nebo kulturologie. Nic proti humanitnímu vzdělání, jedna firemní akce s přednáškou dvou samozvaných kouček ve mne zanechala poznatek, že prodat se dá každý prd, pokud to člověk umí.

Zažil jsem headhunterku, která úspěšně získala vzdělání v podobném oboru, aby pak mohla úspěšně zahájit svou tříletou profesní kariéru hostesky v mekáči.

Jiná headhunterka zase ve svém LinkedIn profilu jako vzdělání uvedla jistou vysokou školu uzavřenou coby "bakalář v oboru kulturní antropologie." O řádek níž následovalo gymnázium s dosaženým vzděláním "bakalář v oboru kulturní antropologie." Škoda, že jsem neudělal screenshot.

Pak se má člověk divit, že praxe je taková, jaká je. Insider report dokonce citoval z odborného psychologického posudku na jednoho kandidáta: "Hlásí se na pozici strojního inženýra. Já bych ho poslala k lopatě." Podklesla vám čelist? Mně tenkrát taky.

A to je pro úvodní díl všechno. Mám ale nahromaděný další materiál a ten materiál se hlásí, že chce ven. V dalších dílech si vezmu na mušku obecně rozšířené nešvary, ale i úsměvné příhody tak, jak je napsal život. Neočekávám, že se potrefené husy chytnou za nos, ale ani to není cílem. Vždyť smyslem "programátorských poklesků" je především dobře se bavit.