Hlavolovci vol. 3 - čížci

Hint k názvu: zkuste si přeložit slovo "čížek" do němčiny a trochu ho upravte. Nic? tak další hint: po úpravě dostanete jedno známé slovo brněnského hantecu...

Asi bych měl být potěšen, když o mě headhunteři jeví zájem, ale v posledních asi dvou letech jsem bombardován zleva zprava nabídkami práce do Prahy (a navíc krátkodobými projekty) s takovou intenzitou, až to začalo být obtěžující. Jsem unaven neustálým vysvětlováním, proč Praha ne. Proto píšu tenhle blog. Až mi příště přistane do mailu zase nějaká Praha, bude stačit jenom poslat link.

K naspání, nebo spíše k urychlení napsání blogu mě přiměl také článek v MF Dnes, kde si jistý Erik Švarcbach stěžoval, že se mu češi nechtějí za prací stěhovat. Je obrovská škoda, že iDnes přináší tento článek ve zkrácené podobě. Tištěnou podobu už nemám, sázel jsem na on-line zdroje a neudělal jsem zavčasu sken. A je to škoda, protože oproti on-line verzi obsahovala tištěná verze brečení typu "přílišná vazba na rodiny" nebo "příliš mnoho bydlení v osobním vlastnictví."

Pro zpracování informací v článku je však potřeba si uvědomit jednu zásadní věc: pan Švarcbach je headhunter. Tedy člověk, který dohazuje pracovníky firmám (a ne naopak, což je všeobecně rozšířený omyl). A hlavně když nesežene zaměstnance, nedostane svou odměnu. Motivace pana Švarcbacha ke stížnostem je tudíž zcela evidentní, zvláště když jsem proklepnutím on-line zdrojů zjistil, že provozuje "motivaci vařenou nudlí" (tento nešvar proberu příště).

Takže proč Praha ne?

Rodinná motivace

Už dříve jsem načal téma, že headhunter nerespektuje soukromí. Teď ho dokončím. Uvedu fragment telefonického rozhovoru, který jsem před časem absolvoval:

• Headhunterka: Dobrý den, máme pro vás nabídku do Prahy. Měl byste zájem?
• Já: Dobře, a co manželka?
• Headhunterka: ... éééééééé ... ééééééé ... ééééééé ... máme také program pro rodinné příslušníky...

Šok z faktu, že můj život není jenom práce, ale také rodina, byl zcela evidentní, s tím headhunterka nepočítala. Snad aby zachránila alespoň zbytek své cti, pokračovala rozhovor prázdnou nicneříkající frází.

Vysvětlení mám jednoduché: podle sebe soudím tebe. Mezi headhuntery, kteří mě kdy oslovili, drtivě vedou poměrně čerství absolventi titulu Bc. s max. 3 roky praxe. Tedy mladíčci, jejichž věk začal teprve před nedávnem začínat dvojkou. Dalo by se očekávat, že takový nebo taková bude single, případně bude žít ve vztahu "příťa - přítulkyně." Pro ně opravdu není sebemenší problém se zvednout a někam odjet, případně přitom přepřáhnout na jiné koně.

Ale vážení, když má člověk rodinu, už není jenom on sám. Výborně to vystihuje známý Biblický citát: "Proto muž opustí svou matku, přidá se ke své manželce a jsou spolu jedno tělo." Ne nadarmo o svých manželkách mluvíme jako o drahých polovičkách.

A teď mi řekněte, mám od své rodiny odejít jenom proto, že si headhunter dupnul? Anebo kvůli vidině pozlátka pro mne má manželka ukončit svou vlastní úspěšnou kariéru? Mám děti vytrhnout z kolektivu výběrové třídy? Ano, správně, i ony si budují kariéru, byť o tom dosud takto nepřemýšlejí.

A extrémní případ: řekněme, že dostanu nabídku do Prahy a kývnu na ni. A vzápětí dostane manželka nabídku třeba do Olomouce. Co teď?

Milý headhuntere, rodina se skutečně neopouští, rodina je něco, co přetrvává. Narozdíl od firem. V mé projektové referenci jsou k nalezení dvě firmy, které již neexistují. Opravdu nebudu kvůli tvé odměně rozbíjet rodinu.

Ekonomická motivace

Ale pojďme od vznešených ideálů zpátky na zem a podívejme se na věc čistě ekonomicky. A jestli předchozí část nesl headhunter nelibě, pak teď bude trpět jako zvíře, protože jedním z nástrojů ekonomie je matematika, a jak už jsem psal, většina headhunterů jsou humanici a ti považují matematiku za nástroj samotného ďábla.

Pro výpočet nákladů navíc vezměme model "pracovní dny pryč, víkend doma." Nedoporučuji, zvláště ne dlouhodobě, protože je to zvýšená zátěž pro obě strany. Krátkodobě na zapracování není problém, ale přiměřeně. Takže pojďme počítat.

V prvé řadě musím někde bydlet. Díval jsem se na ceny pronájmu v Praze. Ceny začínají na zhruba 16 000,- Kč, ale takových bytů je málo. Obvyklá cena na servrech realitních kanceláří se pohybuje okolo 20 000,- Kč. Asi vás napadne o cenu se s někým podělit, ale už nejsem student a po práci bych chtěl trochu soukromí. Však je také rozdíl v ubytování, pokud jedeme na firemní akci, kdy je v jednom hotelovém pokoji ubytováno více lidí, a na pracovní cestu, kdy rezervujeme hotel podle modelu jeden člověk - jeden pokoj.

Pak tu máme cenu dojíždění. Cena jízdného Brno - Praha autobusem Student Agency činí v současné době 210,- Kč. Vezměme ji jako modelovou. Měsíc má 4-5 týdnů, cestu absolvuji 8-10krát. Dostaneme se tedy na částku 2 100,- Kč. A přidáme ještě jízdné po Praze. Měsíční šalinkarta, no dobře, tramvajenka vyjde na 550,- Kč.

Jestli jsou na podobný způsob života navázány ještě další výdaje, to nevím. Ale vezměmě alespoň ty výše uvedené a pojďme z nich udělat finální výpočet:

Nájemné	20 000,-
Jízdné domů	2 100,-
MHD	550,-
Výdaje celkem	22 650,-
Nárůst hrubé mzdy	33 500,-

Sám jsem teď překvapen, že nárůst hrubé mzdy vyšel na 33 500,- Kč, ale matematika je prostě neúprosná (a české daňové zákony také). Ale co je důležité, přestože je platový nárůst velmi vysoký, není pro mne motivující, protože pouze pokrývá zvýšené náklady, ale jinak jsem šul nul, žádný reálný benefit z toho pro mne nevyplývá.

Milý headhuntere, pokud mne chceš motivovat ke změně, tak přidej, ale opravdu hodně. Razantní zvýšení platu v tomto případě není žádná rozfrackovatělost, jak se mi snažíš namluvit, ale ekonomická nutnost.

Otázka na závěr: nabídne mi Praha takové zvýšení platu? Odpověď je jednoznačná: ne. Pro zdůvodnění pojďme opět za panem Švarcbachem, respektive za jeho chelbodárcem. Díval jsem se na programátorské nabídky do Prahy a do Brna, které uvádějí na svých stránkách, a po odfiltrování vařených nudlí jsem zjistil, že u pozic v Brně je platové rozpětí přibližně stejné jako u pozic v Praze. A teď mi řekněte: jakou přidanou hodnotu mi Praha přinese? Nabízela by se možnost kariérního postupu, ale obávám se, že opět zvítězí škatulky.

Závěr

Takže milý headhuntere, pokud chceš vědět, proč jsem odmítnul tvou supermeganabídku do Prahy, přečti si můj blog. Myslím, že jsem to napsal srozumitelně s nadějí, že to pochopíš. A pokud to nechápeš, pak se nediv, že odmítnu spolupráci s tebou. Jak by řekl můj bývalý kolega z Rakouska: "Sag nicht Entschuldigung, das ist Business."

Ale možná namítneš, že peníze nejsou všechno. Pak mi ale odpověz na otázku: proč bych měl chtít Prahu, když mám Vídeň? A prosím neargumentuj mi klasickým filmovým citátem.

Kuřátko: "Policejní ředitel města Prahy. Kde to je, Praha?"

Nick Carter: "Ve Vídni."