Programátor vs. uživatel vol. 3 - gameska

Předchozí díl série "programátor vs. uživatel" byl sice neplánovaný, nicméně poskytnul výborný odrazový můstek pro téma tohoto článku: zdánlivě nepodstatný detail, který se ale ukáže být rozhodující pro úspěch. Navíc je to další zajímavá zkušenost, kterou mi dala patnáctka.

Jak to začalo

Jednou při cestě v MHD jsem v rámci konverzace ukázal svému dítěti první nástřel H15. Tenkrát to de facto byla jenom fungující hrací plocha a počítadlo tahů. Rozhovor, který následoval, se dá reprodukovat takto:

• Já: To je moje.
• Dítě: No...
• Já: To je moje.
• Dítě: A co jako?
• Já: To jsem já naprogramoval.
• Dítě: (nadšeně) Wow! To je super!

Pak dítě pokračovalo výčtem všeho, co by měla hra umět, na co je zvyklé u her, co se mu líbí a co ho naopak štve. (Občas si dát gamesku na mobilu nebo na tabletu rozhodně neuškodí.) Upozornilo mne ale na problém, který považovalo za zásadní a který mne docela překvapil.

Jádro problému

Abych mohl popsat, v čem spočíval problém, musím udělat porovnání původní a současné grafiky H15. Je pravda, že současná podoba přebírá většinu grafiky původního appletu, jeden prvek jsem však musel přepracovat.

   

Pro hnidopichy: pro vytvoření screenshotů jsem použil aktuální rozpracovanou vývojovou verzi. Používáte-li verzi 1.0.1 (verze dostupná v okamžiku vydání článku) nebo 1.0.0, tlačítko "Preview" tam nehledejte. Berte to jako malou ochutnávku, co bude v další verzi.

Původní grafika používala pro prázdné políčko černý čtverec s bíle vytečkovanou patnáctkou. O tom ale dítě prohlásilo, že je to pro něj matoucí a že nepoznalo na první pohled, že se jedná o prázdné políčko. A doporučilo když už, tak udělat tu patnáctku tmavě šedou, ať není tak nápadná. (Nakonec jsem se přiklonil k černo-šedému přechodu coby dle mého názoru nejlepší variantě.)

Naopak mu bylo naprosto šumák, že při hře bliká hrací plocha a že tlačítka ještě nejsou nastylovaná. Také bylo zajímavé, že jako první ho napadlo tahat číselné kostky palcem. Už si nejsem jistý, ale myslím, že přesun kostek pouze kliknutím prohlásilo dokonce za lepší. Když jsme se bavili o finální podobě hry, porovnávali jsme ji s jinými hrami, aby se dala ovládat podobně (o stereotypech někdy příště, ale mám to v plánu).

Je zajímavé, že podobný výsledek poskytlo i druhé dítě naprosto nezávisle na prvním - záměrně jsem se s ním nebavil o tom, co mi řeklo první dítě, chtěl jsem znát čistě jeho pohled. Stejně tak když jsem pozoroval při hře kohokoli jiného, pozoroval jsem tažení kostek palcem.

Později jsem dětem ukazoval další vývojovou verzi, která už uměla měřit čas a dělat statistiky. Odezva? Ty jsi ještě neoddělal tu protivnou patnáctku! Že to umí nové věci? Nezájem, patnáctka pryč!

Závěr

Zkušenost, kterou jsem v článku popsal, byla pro mne jedním z řady důkazů, že způsoby, jakým přemýšlí programátor, a jakým přemýšlí uživatel, mohou být diametrálně odlišné. Co programátor považuje za zásadní chybu, může být pro uživatele nepodstatné, naopak co programátor považuje za nepodstatný detail, může mít pro uživatele zásadní význam. Ale pravdu mají v podstatě oba. Co považuje za chybu programátor, může mít negativní vliv na chod programu (nestabilita apod.), co považuje za chybu uživatel, může mít negativní vliv na komerční úspěch. To vše je nutné vzít při vytváření programů v potaz. Naslouchat uživateli se opět vyplatilo.

Post scriptum

Když byla první verze H15 hotová, dítě se pochlubilo spolužákům ve škole. Rázem z něj byla třídní hvězda a sklidil obdiv spolužáků. S výjimkou jednoho, jehož tatínek byl zvolen za KDU-ČSL do obecního zastupitelstva. Jeho hvězda pohasla, a tak začal žárlit. Holt tatínek, který má gamesku na Google Play™, je větší terno než tatínek lokální politik.

Jo a ještě jedna věc. Když jsem gůůglil nadpis pro tento odstavec, zadal jsem do googlu výraz ps. Sorry, ale PlayStation jsem opravdu nechtěl.

Google Play is a trademark of Google Inc.