Hlavolovci vol. 6 - rande naslepo

Jestli telefonní kontakt má své výhody, o to lepší komunikační nástroj je osobní setkání. Ale jestli telefonní kontakt přináší své zádrhele, pak osobní kontakt přináší potíže o to větší.

Opět začnu analýzou. Před nedávnem se mi do rukou dostal článek Jak přitáhnout pozornost headhuntera, který na LinkedIn napsal a publikoval Jan Tegze, dlouholetý pracovník v oblasti personalistiky (ano, ten komentář pod článkem je skutečně můj). Věřím, že rady a tipy v něm obsažené mohou být přínosné. Moje osobní zkušenost je však úplně jiná: uveďte do titulku svého LI profilu klíčové slovo JAVA. Vytvořili jste spolehlivý honeypot na headhuntery. Což na jedné straně potěší. Když však během jednoho dne odmítnete už desátou dvouměsíční brigádičku do Prahy, přestože systematicky vysvětlujete, že máte smlouvu na dobu neurčitou, začnete řešit jiný problém: obrazně řečeno, jak oddělit zrno od plev?

Když mi jedna vařená nudle poté, co jsem ji na mlžení odpověděl odkazem na můj blog, uraženě odsekla, že teda nabídek mám očividně dost jiných, asi netušila, že měla pravdu - žel pro ni. Samozřejmě, nezveřejněný plat obhajovala do posledního dechu, používajíc u toho dokonce i výrazy jako "dyskrymynáce" a podobně. Debatu pak ukončila odseknutím, že "každý prostě dělá svoji práci." No, stejným argumentem se obhajoval svého času i jistý Adolf Eichmann, když mu šlo u soudu o kejhák...

Vskutku, nabídky práce nechodí jednotlivě a kontinuálně, ale nárazově a "v dávkách." A přestože nabídky obsahují dobrý popis pracovní pozice, pořád budou pro mne jakýsi black box, do kterého nevidím. Ale hlavně: ve hře je stávající zaměstnavatel. A ten oproti nabídkám bude mít vždy velmi silnou pozici. Už proto, že ho dobře znám. Proto jsem také psal blog o motivaci vařenou nudlí. Jak mám poznat, že se mi změna vyplatí? K tomu potřebuji aspoň nějakou informaci, od které bych se mohl odpíchnout. Změna pro změnu je pro mne ... jaksi nezajímavá.

Když se blížily Vánoce 2015, často se na LI objevovalo přání (obrázek už se mi nepodařilo vygůůglit):

Dear Java developer, all I want for X-mas is YOU! Your recruiter.

Hmmm, chtěl bys. A co takhle nabídnout něco protihodnotou?

Někdy mám takový zvláštní pocit. Headhunter se snaží a zašle nabídku. Když ale na ni zareagujete, byť jenom drobným doplňujícím dotazem, headhunter okamžitě přepne z režimu "já hledám pracovníky" do režimu "ty hledáš práci." A podle toho nastaví jednání.

Mám tam jít?

Ale pojďme k tématu. Problémy s osobním jednáním jsou tři.

Prvním z nich je čas. Ano, osobní pohovory jsou časově náročné samy o sobě. K tomu musíme připočítat ještě čas na dopravu plus případné čekání a jiné časové prostoje. Hodinové jednání tak v reálu zabere i tři hodiny času.

Pak může nastat ještě jiný problém. Pokud se zaměstnavatel dozví, že vám volal headhunter, ještě to nemusí nic znamenat. Je to stejné, jako když vám zavolá běžný reklamní navolávač. Ale že jste se zúčastnili pracovního pohovoru, což vyžaduje vaši aktivní spolupráci, o tom se zaměstnavatel dozvědět nesmí, to by mohlo znamenat narušení vztahu mezi vámi a jím. Se všemi potenciálními důsledky.

Třetí problém může nastat, když svolíte k pohovoru přímo ve firmě. Pokud si nejste jisti, že danou práci chcete, myslím, že pohovor skončí jedním velkým NE. A je jedno ze které strany. Dveře do dané firmy pak máte zavřené, čehož můžete později litovat, pokud se změníte v aktivního kandidáta. Za sebe osobně říkám: nejen že se nevracím do firem, kde jsem už jednou pracoval, ale nevracím se ani do firem, kde jsem už jednou dělal pohovor.

V minulosti jsem se jednoho takového pohovoru zúčastnil. Hned zkraje jsem dostal otázku: "proč chcete pracovat v naší firmě?" Otázkou jsem byl silně zaskočen, tak jsem odpověděl podle pravdy: "podívejte se, tuhle pozici mi headhunter prezentoval, že je dobrá, takže doufám, že mi to během následujícího pohovoru potvrdíte." Čímž byli zaskočeni pro změnu oni. Těchhle zavřených dveří nelituji.

A teď mi zkuste odpovědět na otázku: má smysl obětovat čas pracovnímu pohovoru, když nevíte, zda danou práci chcete?

Možná jste si všimli, že k pracovnímu pohovoru směřovala i vařená nudle z bonusového rozhovoru. Pro dokreslení situace však chci uvést ještě jeden e-mailový rozhovor.

Dobrý den pane Lepko, děkuji za akceptaci pozvánky. Zajímalo by mě, jak to máte s aktuální vytížeností a s případnou otevřeností novým projektům. Společnost XXXXX aktuálně v lokalitě Brno i Praha poptává seniorní Java developery, takže pokud byste stál o zajímavé nabídky a příležitosti, ráda bych Vám nabídla nezávazné setkání. Budu ráda za Vaši reakci. Pokud Vás nabídka nezaujala, omlouvám se za nevyžádanou zprávu. Zdraví ...

Odpověď z mé strany:

Dobrý den,

omlouvám se za pozdní odpověď, byl jsem v poslední době dosti vytížen.

K Vaší nabídce: zkuste mne přesvědčit o tom, že práce pro XXXXX je lepší než práce pro (současný zaměstnavatel). Reference, kterými disponuji, jsou totiž vesměs negativní (i to může být odpověď na Váš dotaz na disponibilitu). S přátelským pozdravem ...

Pro vysvětlení: firmou, kterou mi headhunterka nabízela, prošel jeden můj bývalý kolega. Už nevím, na co konkrétně nadával, ale odešel od nich způsobem, že natvrdo nastoupil do nové práce a ve staré "sekal áčka." Výpovědní lhůta? Nezájem. Je pak zcela jasné, že se o takové firmě nebudu chtít bavit. Natož plýtvat časem u pohovoru. Odpověď?

omlouvám se, jestli se Vás dotklo, že se Vás dotazuji, zda nemáte zájem o nové příležitosti, zda jste jim otevřen, resp. na Vaši časovou disponibilitu.

Obávám se, že "přesvědčování" tím, že si budeme posílat zprávy aniž bychom se setkali a možnosti probrali osobně, nebude příliš užitečné ani pro jednu stranu, takže se nezlobte, když na toto nepřistoupím. Pokud byste měl zájem o informace k projektům či pozicím ve spol. XXXXX, ráda Vám nabídnu osobní schůzku. V opačném případě ještě jednou díky za reakci a přeji vše dobré, srdečně zdraví ...

No nic, když to bez osobního setkání nejde...

Od A do Z

Zatím jsme se bavili pouze o standardních hodinových pohovorech. Už jsem ale dostal nabídku s tím, že přijímací řízení trvá čtyři hodiny a na konci se mám dozvědět konečné "ano" nebo "ne." Vznesl jsem dotaz, jak to zorganizovat. "Tak si vemte půl dne dovolenou," odpověděl headhunter, který mi pozici nabídnul. Hmmm, hezké. Ale myslím, že moje dovolená je určena pro někoho úplně jiného.

Extrémem v této oblasti je jistý globální e-shop, jehož logo prozrazuje, že je možno u něj nakoupit vše od A do Z. Už jsem od nich dostal několik pozvánek na náborový event.

Jo, kdyby jenom do Prahy. Jednou jsem od nich takhle dostal pozvánku do Varšavy! O úrovni výuky zeměpisu na západ od našich hranic jsem už psal. Tady však jdeme ještě dále na západ, dá se proto očekávat, že geografie Evropy bude zredukována na jedno velké hic sunt leones. Budiž to pro ně omluvou.

Každopádně: pokud vezmete v potaz délku pohovoru, má smysl se ho zúčastnit, když nevíte, zda danou práci chcete?

Co říct na závěr

Koukám, že jsem se zase rozepsal, a to považuji pracovní pohovory za okrajové téma. Ale potřebovaj jsem vysvětlit některé věci, které z mých předchozích blogů nebyly zcela jasné. A navíc jsem chtěl uzavřít téma vařených nudlí.

Pokud jste očekávali pikošky z pohovorů, asi budete zklamáni, ale o nich jsem psát nechtěl. Místo toho se můžete podívat na pracovní pohovor v podání Monty Pythonů. Anebo si pusťte film Metoda. Výborný film, stojí za zhlédnutí. Každopádně si počkejte na další díl hlavolovců. Téma, které proberu, bude podstatně šťavnatější!

Otázka na závěr však zůstává: má smysl se zúčastnit pracovního pohovoru, pokud nevíte, zda danou práci chcete?