6 důvodů, proč kandidát neodpoví na nabídku

Vyzývám tímto na blogerský souboj Luu Ly Fabian-Nguyen. Velmi si jí vážím coby recruiterky. Její post, jak je to s těmi 1000 kandidáty na jednu pozici, který zveřejnila na svém blogu Ze života recruiterky, však byl pro mě hozenou rukavicí.

Luu Ly píše mimo jiné toto:

U některých klientů jsou pozice duplikované. Třeba teď hledám 20 C# vývojářů. Kdyby šlo udělat – oslovím 20 C# vývojářů, ozve se zpět 20 a 20 jich dosadím, už bych šla dávno do důchodu.

To je vlhký sen každého recruitera, ale bohužel, realita je trochu jiná. Oslovíme 20-70, z toho ozve zpět tak 2-5 lidí, z toho projde pohovorem 1 a ještě není ani jisté, jestli vezme nabídku od klienta. A my jsme koneckonců business jako každý jiný, takže nemůžeme přestat a musíme pokračovat.

Kdyby byla realita taková, jakou si Luu Ly vysnila, už by se dávno rozhlížela po jiné profesi. Ukázat na programátora prstem se slovy "ty, ano ty, pojď pracovat ke mně" dokáže každý, tudíž by profese headhuntera ztratila svůj smysl. (Pocit, že i za současných podmínek se vás snaží nahirovat někdo, kdo kromě proříznuté papule a schopnosti alespoň dvěma prsty ťukat do klávesnice PC může nabídnout nanejvýš el culo grande, je s největší pravděpodobností zapříčiněn tím, že headhunterská esa příliš nezkoumají, koho mezi sebe pustí.)

Právě za současné situace, kdy potřebujete na jeden placement oslovit větší množství lidí, může Luu Ly zazářit jako pravé headhunterské eso. Luu Ly musí nasadit své znalosti pracovního trhu, přidat porci obchodního umu a navrch to okořenit dávkou faktoru X, aby pravého kandidáta nalezla.

Kolik kandidátů je potřeba oslovit na jeden placement, se zřejmě jen tak nedozvíme. Statistika, kterou ve svém videu na LI zveřejnil Matěj Kotrba, říká:

8 životopisů → 4 pohovory → 1 placement

Kolik kandidátů musí oslovit, aby získal 8 životopisů, už Matěj nezmiňuje. Také výrok "devět z deseti džava developerů neodpoví na oslovení" pronesený tou, o níž jsem chtěl blogovat pod názvem "Matka na zabordeleném umrlčim loži," můžeme interpretovat spíše jako projev zoufalství či frustrace než jako relevantní statistiku.

Zbývá odpovědět na otázku, proč kandidáti na nabídky neodpovídají. Nebudu daleko od pravdy, když odpovím, že je to právě mass-mailing s nabídkami, který mlčení kandidátů vyvolává. Proč?

1. Anonym oslovuje anonyma

Oslovení na první pohled vypadá, že Luu Ly z personálky 3 Queens oslovuje Jirku.

Skutečnost je však taková, že yet another headhunterka, která se shodou okolností jmenuje Luu Ly, z yet another personálky, která jako by svým názvem chtěla sdělit, že by čtveřici Deacon, May, Mercury a Taylor hned třikrát prodala jako IT experty a tudíž by o ní mohly být natočeny rovnou tři filmy Bohemian Rhapsody, oslovuje yet another kandidáta, který se shodou okolností jmenuje Jirka.

Pak se kolikrát stává, že yet another headhunter se po přečtení odpovědi od yet another kandidáta diví: WTF je ten Jirka, kterého jsem oslovil?

Příklad je samozřejmě přitažený za vlasy. Přestože jsme se s Luu Ly nikdy osobně nesetkali, navzájem se známe, oslovení mezi námi proto anonymní nebude. Naše jména jsem použil pouze pro ilustraci, jak oslovení vypadá.

2. Nevyžádané obchodní sdělení

Jste si opravdu jisti, že kandidát, kterému posíláte nabídku, opravdu chce být osloven? Pokud na někoho takového natrefíte, může oslovení padnout na úrodnou půdu. Pokud však oslovený kandidát práci nehledá ani aktivně, ani pasivně, má pro něj sdělení, že firma ABC nabírá lidi, stejnou informační hodnotu jako sdělení, že firma DEF prodává laciné napodobeniny drahých medikamentů.

3. Nabídek je opravdu hodně

Četli jste, že mě oslovilo v průměru devět, případně třináct headhunterů za měsíc? Pak vězte, že už toto množství jsem ovlivnil důrazným zamítnutím několika personálek. V současné době se mi podařilo zredukovat počet oslovení na přijatelných šest za měsíc. Jakou cenu však za to platím:

• Z headline na LI jsem odstranil veškeré informace o tom, že jsem programátor. Pro určitou skupinu headhunterů jsem přestal být dohledatelný podle klíčových slov.
• Jsou personálky, se kterými odmítám spolupracovat.
• Další skupina headhuterů mi nemůže přijít na jméno. Fair enough.
• Jiní headhunteři se mi otevřeně přiznali, že se mě bojí. Nechápu, ale budiž.

Mluvil jsem však s kolegou, který podobná opatření neaplikuje. Říkal, že denně objeví v mailu tři pracovní nabídky. Jak má tohle množství vnímat? Opravdu má na každou odepisovat, když práci změnit nechce?

4. Nabídky nepřinášejí přidanou hodnotu

Matěj Matolín, známý to lovec hlav, udělal experiment: sesbíral celkem 35 náborových e-mailů, které dostávají programátoři, a seřadil je za sebou. Zkuste se na ně podívat. U kterého přestanete číst a začnete jenom scrollovat? Stejně tak i kandidát přestává číst nabídky, pokud jich je hodně.

Bez ohledu na formulaci, dala by se oslovení shrnout zhruba takto:

Budeš dělat nemlich to samé, co už teď děláš. O platu se ti raději nezmíníme, protože I'm low-cost and I know it, ale pokud u nás vydržíš pět a více let, dosáhneš na takové benefity, jaké máš v současném zaměstnání. Ale o peníze ti přece nejde, ne? Ty jsi nadšenec do své práce a již sama práce je ti odměnou. Z téhož důvodu rovněz požadujeme, abys uměl všechno, co musíš umět pro svou práci, abychom nemuseli investovat do tvého vzdělání.

Uvědomte si, že v každé nové práci začínáte úplně od nuly. Máte vzít nabídku, která pro vás znamená krok zpátky, abyste se opět mohli vypracovat do pozice, kde právě teď jste? K čemu je potom ten krok zpátky?

5. Pomóc, utíkají mi prašule!

Ne, tohle vážně nechcete zažít.

Jste slušní a navážete kontakt. Necháte headhuntera, aby vám představil pozici, následně usoudíte, že se u stávajícího zaměstnavatele vlastně máte lépe, a nabídku odmítnete. Pro headhuntera, jelikož je zvyklý odmítat druhé, hotová noční můra. Začne vás proto bombardovat argumenty, proč je vaše rozhodnutí špatné a proč byste měli pozici vzít. Každé vaše další zdvořilé odmítnutí je pro něj jenom signál k dalšímu bombardování. Vaši argumentaci buď rovnou odmítá, nebo vyžaduje, abyste mu vaše důvody podrobně vysvětlili, když on to přece s vámi myslí tak dobře.

• Já: Hezké pondělí, myslím, že firmu xxx necháme být. V multikulti prostředí se mi vždycky pracovalo lépe než v čistě českém :-)
• Headhunterka: Pěkný den, děkuji za Vaši zpětnou vazbu, ale budu ráda, když to trošku rozvedete - odradila Vás mzda nebo v jakém smyslu se Vám nepracuje dobře v českém prostředí?
• Já: Dobrý den, obávám se, že jsem poněkud nepochopil Váš dotaz. Preferenci mezinárodního kolektivu bych považoval za samovysvětlující. Nebo se mýlím?
• Headhunterka: České prostředí může znamenat české mzdy nebo také českou závist, českou inovativnost, používání jen češtiny na pracovišti, rychlé rozhodovací procesy (protože management sedí v Česku) atd. Proto jsem Vás chtěla poprosit o rozvedení :) V kontextu naší konverzace jsem to navázala na mzdu, ale nevím, co je tím skutečným důvodem. Najdete si chvilku mi to vysvětlit?
• Já: (nereaguji)
• Headhunterka: Pěkný den, pane Lepka, opravdu si nenajdete chvilku na dovysvětlení Vašich požadavků a preferencí? Aktuálně jsem v kontaktu se slovensko-českou společností, kde by mohla být otevřená pozice pro Android Developera. Pořád ale zůstává CZ/SK tým. Nerada na Vás tlačím, jen budu ráda za objasnění.
• Já: Myslím, že jste věci pojmenovala přesně. Přestože to asi nemáte v úmyslu, já skutečně Vaše dotazy na podrobnější vysvětlení mého zamítnutí vnímám jako tlak na mou osobu. Další nabídky mi proto již neposílejte, nemám zájem o další spolupráci s Vámi.

Vskutku, headhunterka se jenom ptá, já jako oslovený tyto dotazy vnímám jako nátlak. Což i headhunterka nakonec připustila.

Pokud tohle jednou zažijete, podruhé přemýšlíte, zda vám opravdu stojí za to navázat komunikaci.

6. Kandidát je nezdvořilý

Fajn, máme tu tedy tři nevyžádaná anonymní oslovení denně, která se nám ani nechce číst, protože místo přidané hodnoty přinášejí riziko zaseknutí v nekonečných dotazech. Máme odpovídat na oslovení? Za sebe říkám ano. Neodpovědět na oslovení považuji za nezdvořilé. Snad s výjimkou evidentních spamů.

Možná namítnete, že headhunteři také neodpovídají. Vážení, stojí vám za to klesnout na jejich úroveň? Pokud znáte správný způsob, odpovíte účinně a s minimální časovou ztrátou.

Jak zamítat pracovní nabídky

Mindhack pro zamítnutí pracovní nabídky vychází z toho, že pro headhuntera je nejzajímavější kandidát, který sice pracuje, ale ve svém zaměstnání je s něčím nespokojen. (Na druhou stranu vyjádřením nespokojenosti u pohovoru si můžete vykoledovat nálepku "potížista = nebrat." Typická HR schizofrenie.)

• Headunterka: Začali bychom asi takhle: jaká je u vás situace?
• Já: Situace je u mě taková, že jsem v práci spokojený, tudíž nehledám ani aktivně, ani pasivně.
• Headunterka: eee ... eee ... eee ... tak ... snad by se našlo něco, co vás v zaměstnání štve ...
• Já: Víte co, pojďme od tématu "jdu odněkud" a bavme se na téma "jdu někam."

Text odmítnutí, který jsem během poslední doby vypiloval, je na první pohled jemný, dokáže však headhuntera účinně umlčet. Můžete si ho uložit a copypastovat jako odpověď.

Dobrý den,

velmi si vážím Vaší nabídky. Pozici programátora v současné době vykonávám, baví mě to, tudíž nevidím důvod ke změně. Vaši nabídku proto s díky zamítnu.

S přátelským pozdravem...

Po této odpovědi headhunter přestává vyjednávat. Musel by totiž argumentovat penězma, a to neudělá. Víme proč.