V diskusi, jestli pracovat z domu nebo z kanceláře, mi chybí jeden důležitý rozměr: typ kanceláře. Srovnání, které nabízím, píšu z pohledu řadového zaměstnance. Promítám do něj jak pracovní potřeby, tak i osobní preference. Jak vnímám práci v malé kanceláři a jak v openspace?

Aneb několik drobných příhod, ve kterých hrály hlavní roli jazyky.

Hádanka na úvod: víte, jakou řečí se nejlépe domluvíte v Rakousku?

Může hraní počítačových her přinést praktické zkušenosti použitelné v reálném životě? Ve starším kresleném vtipu, který už se mi nepodařilo dohledat, říkal interviewer kandidátovi: "Being computer game champion three years running is impressive but this is not the computer skill we want." Na druhou stranu Petr Pouchlý ze studia Court of Moravia se pro server iDnes vyjádřil, že herní úspěchy si budeme brzy psát do životopisů. Z pozice herního klanového vůdce říkám, že myšlenka herních úspěchů v životopisu není zase tak daleko od reality. Vedení herního klanu je úplně stejné jako vedení lidí v práci.

Vyzývám tímto na blogerský souboj Luu Ly Fabian-Nguyen. Velmi si jí vážím coby recruiterky. Její post, jak je to s těmi 1000 kandidáty na jednu pozici, který zveřejnila na svém blogu Ze života recruiterky, však byl pro mě hozenou rukavicí.

Ať jednáte s kýmkoli o jakékoli formě partnerství, vždy řešíte: "proč oni?" Přesto můžeme otázku "Proč bychom si ze všech kandidátů měli vybrat právě vás?" spolu s její zkrácenou verzí "Proč bychom si měli vybrat právě vás?" úspěšně zařadit do kategorie hrátky psychologa-amatéra, případně rovnou do kategorie kandidáte ohni se.

Když jsem přemýšlel nad sedmým dílem tohoto seriálu, povšimnul jsem si, že se protivné otázky dají roztřídit do několika kategorií podle společného jmenovatele. Koncept třídění ještě budu muset probádat, každopádně už teď vím, že otázka "Jak moc stojíte o tuto pozici?" spolu s její light-verzí "Jednáte ještě o jiných pracovních nabídkách?" spadá do kategorie dobrý úmysl - špatné zpracování.

Soudružky a soudruzi, je potřeba plány naší osmé pětiletky naplnit a překonat poctivou prací a údernickým odhodláním, protože jedině tak zasadíme drtivý úder záškodníkům a kontrarevolucionářům z imperialistického západu. Jedině tak můžeme jít vstříc lepším zítřkům pod vedením Strany a vlády podle našeho vzoru a velkého bratra Sovětského svazu. Práci čest!

Neznámý soudruh

Pokud bych měl do firmy přijímat zaměstnance, bude mě zajímat především: jaká je jeho profesní minulost, co umí, co je schopen se doučit, jak se staví k práci, jestli je ochoten se učit a jestli není padouch. Když však pohovor vezme do rukou psycholog-amatér, přijdou na řadu hračky a jiné fetiše typu ovoce, zelenina, zvěř srstnatá či pernatá, kytičky i stromečky, blíže nespecifikovaný pokrm chudinských vrstev či definování žluté barvy člověku, který je slepý, hluchý a blbý zároveň.

Přišel čas zasadit úder do citlivého. Otázka na nejslabší stránku je snad tou nejbolestivější z protivných otázek. Něčím, čemu se ve wrestlerské hantýrce říká low-blow.

Začneme vypouštět draky. Podíváme se na otázku, kterou psychologové-amatéři obvykle považují za absolutně neškodnou, ale která se může stát dokonalým zabijákem pohovoru.

Dle jednoho videa může být otázka vyložena i takto: Máte pět minut na to, abyste mi lezli do zadku. Připraveni? Tak jedem. Link na video jsem ztratil a už se mi ho nepodařilo dohledat. Škoda. Pokud by ho ale někdo našel, sem s ním. Téma videa bylo stejné jako téma mého seriálu: jak kandidát vnímá otázky na pohovoru.