Se sérií o typických otázkách na pracovním pohovoru jsem dlouho váhal, sami jste si však o ni řekli. V poslední době se opět roztrhnul pytel s různými návody, jak na nejlépe na pohovorové otázky, abyste u pohovoru zazářili. Mno, osobně z nich mám pocit, že jsou to spíše návody, jak ze sebe udělat dokonalou ovci. Proto jsem se rozhodl zprostředkovat pohled z druhé strany.
Začneme otázkou, která je v podstatě nevinná: Co víte o naší firmě?
Také vás zlobí obchodníci telefouňové? Vymyslel jsem několik metod, jak na ně.
Podařilo se mi sestavit hitparádu písniček odpovídajících různým HR situacím. Je jich celkem 32, což je mezi námi programátory takové hezké kulaté číslo. Pokud se vám zdá, že je hitparáda žánrově nevyvážená, jsem prostě oldschool. Za časů mojí puberty ten, kdo za něco stál, ujížděl na elektrických kytarách. Příjemný poslech a dobře se bavte.
Nedá mi to, musím střelit do vlastních řad. Dostal se mi do rukou zdroják, který už na první pohled prozrazoval, že je na něm něco špatně. Udělám proto pokus o přeprogramování a zkusím také změřit efektivitu.
Hádejte: co je lepší než rok sběru dat o headhunterech? Dva roky sběru dat. Ne nadarmo se říká, že cena dat roste s jejich množstvím. Pojďme se podívat na společnosti, které mě oslovily vícekrát. Dá se nalézt společný vzor jednání jejích zástupců? Dosud jsme dělali jenom nudnou statistiku. Teď budeme jednotlivé společnosti svlékat do naha.
O tématu vařených nudlí se dá diskutovat do nekonečna. Jisté latinské moudro však praví: Audiatur et altera pars. A jelikož naslouchání je velkou předností nás introvertů (a INTJ obzvlášť), dejme prostor k vyjádření zastáncům nezveřejňování platové nabídky kandidátům.
Známý biblický citát praví:
Ale ty když almužnu dáváš, nechť neví levice tvá, co činí pravice tvá.
Jistě mi potvrdíte, že první dojem má velký význam. Jak moc se jím ale máme řídit? Letošní dovolená ukázala, že ne vždy je první dojem ten správný.
Upozornění: příběh vychází ze skutečných událostí. Jména osob fyzických i právnických jsem však změnil k nepoznání. Příběh bude navíc asi trochu sprostý. Pokud se vám podaří anonymizaci vyhackeřit a poznáte se, případně pokud budete příběhem pohoršeni, byli jste varováni, nenesu za vaše pocity zodpovědnost a vy mi můžete leda tak políbit tělesné partie, jejichž španělské označení se dá mnemotechnicky odvodit podle toho, že dámy je mají pěkně kulaté.
(Vy jste si začali, mě by nenapadlo označit byť sebezajímavější práci jako ... zrovna takto.)
Poté, co jsem dopsal blog o dojmech z Kotlinu, napadla mě ex-post ještě jedna myšlenka k tématu, jestli uvádět typ proměnné explicitně nebo ne: jaký bude výsledný kód po kompilaci? Pojďme udělat experiment. Vezměme tentýž zdroják, jednou s automatickými typy proměnných, podruhé s explicitně uvedenými typy. Nechme ho zkompilovat a výsledek dekompilujme do Javy. Bude ve výsledku nějaký rozdíl?
O prvních dojmech z Kotlinu jsem už blogoval. Poté, co jsem aplikaci Pobyty na Moravě přepsal do Kotlinu kompletně, mohu se podělit i o druhé dojmy. Resumé však bude stejné: studovat a používat Kotlin se rozhodně vyplatí.